šenk, -u m. (6. mn. -cích) (z něm.) 1. poněk. zast. ob. výčepní místnost, výčep, nálevna 1: jen v šenku se povaloval (Nov.); kořaleční š. (Nov.); výtržnosti v šenku 2. zast. ob. výčepní stůl, nálevna 2: porazil celý š. (K. Čap.) †3. čepování I lihového nápoje: zakázali jeho (piva) š. (Wint.); — šenk, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -cích) 1. hist. číšník 2: nejvyšší š. (Šus.) †2. šenkýř (Tomek)