šepot (†šeptot Tyl aj.), -u m. (6. j. -u) kniž. zcela tichý, nezvučný hovor; šeptání (ve význ. 1): tlumený š.; tajemný š.; přen. bás. š. korun (stromů) (Vrchl.) šumění; š. moře (Zey.); jaz. způsob mluvy, při kt. hlas nezní