šeptmý, řidč. šeptný příd. poněk. zast. kniž. šeptem pronášený: š-mé poznámky (Vrba); š-ný rozhovor (Ner.); š-mý chichot (Čap.-Ch.); š-ný hlas (Svob.) tichý; přen. bás. š-ný šum stromů (Ner.); → přísl. šeptmo (*šeptně Herrm.): š. říci, ptát se šeptem; — v. též pošeptmo, pošeptmu