šerý příd. kniž. 1. málo osvětlený, skoro temný, tmavý (op. světlý 1); poněk. zast. málo naplněný světlem (op. jasný 1): š-é klášterní chodby ponuré; š. kout; – poněk. zast. š-á rána, noci černé (Ner.); š. podzimní den (Svět.) pošmourný, chmurný; š-é světlo (Hol., Pilař); š-á dálka (Rais) 2. poněk. zast. šedě, tmavě zbarvený: š. vlk šedý; š-á sukně (Jir.) tmavošedá; š-é olše (Jir.) 3. řidč. nejasný 4, neurčitý: slůvka kulatá a š-á (Sez.); š-é tušení (Zey.); tajemné zvěsti, jasné i š-é (Jir.) 4. neznámý 1, tajemný (pro velkou časovou vzdálenost, zprav. do minulosti): v š-ém dávnověku; v š-ch dobách dávných; š. středověk (Ner.); zř. š-á budoucnost (Svob.); — zpodst. šero v. t.; → přísl. šeře kniž.: š. osvětlený pokoj; – poněk. zast. š. oblečený (Jir.); šero: bylo už tak š., že nebylo možno číst; → podst. šerost, -i ž. řidč. kniž.: nevlídná š. (pisárny) (Herrm.) šero 1; – poněk. zast. běl a š. vodních ptáků (Sova)