šeredný příd. (op. krásný 1-3, hezký, pěkný) 1. (též *šerední Nov.) velmi (na pohled) nehezký (ve význ. 1); ohavný 1, škaredý 1, ohyzdný 1, ošklivý 1: š. tvor; š. obličej; š. vzhled; š. barák; š-á barva 2. vzbuzující nelibý dojem, nechuť, odpor; protivný 4, ohavný 2, 3: š-á situace; š-é počasí; š. pocit, sen; š-é sobectví; š-á zrada hanebná, odporná; š. nevděk 3. expr. nepříjemně velký, silný; krutý 2, notný 3: š. zmatek; š-á zima; — zpodst. šeredno, -a s. řidč. kniž. šerednost 2: typ š-a (Z. Nej.); → přísl. šeredně: š. pomalovaný; – š. se šklebit; š. zapáchat; – expr. š. se zklamat notně; š. se přepočítat; š. si ublížit; → podst. šerednost v. t.