šermovati ned. (z něm.) 1. (~; čím) zápolit prudkými pohyby bodnou n. sečnou zbraní, obyč. podle urč. pravidel: šermovali spolu; umět š.; cvičit se v šermování v šermu; kolem sebe ještě šermoval (Zey.) oháněl se zbraní; sport. š. fleretem, kordem, šavlí 2. (čím) prudce sem a tam ve vzduchu pohybovat (často na dotvrzení n. na obranu něčeho): vzrušeně š. rukama mávat; š. někomu listinou před očima; š. někomu výhružně pěstí před obličejem; přen. expr. š. prázdnými slovy (Staš.); š. číslicemi ohánět se *3. prudce se sem a tam ve vzduchu pohybovat: ruce šermovaly v povětří (Staš.) ○ předp. po-, pro-, pro- se, vy-, za- si; → nás. šermovávati (o) bez předp.