šiška, -y ž. (2. mn. -šek) 1. plodní útvar někt. jehličnatých stromů, často protáhle vejčitého tvaru, složený z šupin zakrývajících semena: smrková š.; chodit na šišky; topit š-mi; spadl se stromu jako š.; hlavu měl malou a trochu do šišky (Rais) šišatou; bot. rozpadavá š. jedle; dřevnatá š. pinie 2. něco tvarem šišce podobného: bochníky a šišky chleba; š. másla (Jah.) 3. jídlo z těsta, nejč. v podobě malé šišky; malé válečky z mouky, šrotu ap. ke krmení drůbeže; slejška 1, šlejška 1 (ob.): nář. knedlík: bramborové šišky se strouhankou; smažit o masopustě šišky koblihy podlouhlého tvaru; – krmit husu š-mi; – nář. ječmenné šišky (Mrš.); špekové šišky (Dohnal) 4. ob. expr. hlava 1: bolí ho š. 5. zhrub. mazat šišku (též deku, kouli) pít přes míru, hýřit 1; → zdrob., zprav. k 1-3, šištička, -y ž.: nezralé š-y; – chmelové š-y hlávky 2; malá š. chleba; – vyválet z těsta tenké š-y; — šiška, -y m. i ž. řidč. hanl. nešika, hlupák; nadávka: s takovým šiškou se nebav; – vy janku, vy šiško (K. Čap.)