šibenice, -e ž. 1. svislý, do země zaražený kůl, trám s kratším příčným břevnem nahoře, zařízené pro výkon trestu smrti oběšením: postavit š-i; dvůr věznice se š-í; š. stávaly na kopci, na rozcestí; těla popravených visící na š-i; smrt na š-i; poslat někoho na š-i na smrt, na popravu; hovor. na to je š. trest smrti (oběšením); zaslouží š-i tento trest; řval, jako by ho vedli na š-i; ♦ vypadá jako utržený ze (n. od) š. neupravený; je zbrklý 2. zprav. expr. co nějak šibenici připomíná: hasičská š. (Jah.) cvičná věž; obloukovky se houpaly na vysokých š-ích (Řez.) stojanech, stožárech; → zdrob. šibenička, -y ž.: v průvodu nesli Moranu na š-ce; – (zvonec) v železné š-ce visel (Wint.)