šichta, -y ž. (2. mn. -cht, řidč. -chet) (z něm.) ob. 1. směna 2, 3 (zvl. v hornictví, jinak expr.): denní, noční š.; konec šichty; mít po šichtě; fárat jen tři šichty týdně; expr. továrna jede na tři šichty; – noční š. nastoupila do práce 2. expr. těžká, namáhavá, zprav. i dlouho trvající práce; dřina: mít s něčím šichtu; himl, to byla š.! 3. řidč. vrstva: š. rašeliny