šikovný příd. (z něm.) ob. 1. dovedný, zručný, obratný 1; chytrý: š. hoch; š. řemeslník; š-á ženská; mít š-é ruce; – měl š. nápad 2. vhodný, příhodný: š-á nákupní taška; mít něco š-ého na prodej; to by byl š. ženich pro vaši dceru; poohlédnout se po š-ém zaměstnání; → přísl. šikovně: š. se stavět k práci; š. se otáčet v kuchyni; š. se z toho dostal, vytočil; š. se někoho zbavit; – š. se oženit; š. na něco přivést řeč; → podst., zprav. k 1, šikovnost, -i ž.: řemeslnická š.; půjde to při troše š-i; s tím dřívím taky žádnou š. neprovádíš (Rais) chytrou věc