škádliti ned. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) 1. žertem zlobit; dobírat si, popichovat 1: š. děvčata; hosté se vzájemně škádlili; škádlil ji maličkostmi; škádlili ji s nápadníkem; chlapci se při koupání škádlili pokoušeli se, dováděli; ♦ co se škádlí, rádo se má (pořek.) 2. (zlomyslně) dráždit 2, zast. zlobit, popuzovat, znepokojovat: pod stolem vrčel škádlený pes (A. Mrš.); – zast. ke škádlení vojska německého vysílané houfy (Pal.); přen. myšlenka škádlila a znepokojovala ho (Svob.) ○ předp. na- se, po-, roz-, za-; → nás. škádlívati (o) bez předp.