škůdce, -e m. (5. j. -ce, 1. mn. -ové, -i) (škůdkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) kdo někomu, něčemu škodí, někoho, něco poškozuje, něco porušuje, ničí: škůdci národa, míru; boj strany proti škůdcům revolučního hnutí; š. veřejného pořádku; zločinní škůdci; tajný š.; š. zemský (zast.) nepřítel; ochrana lesa proti škůdcům; přen. alkohol je š. lidského zdraví ničitel; zeměd. živočichové (hmyz, myši ap.), kt. působí v hospodářství škodu: rostlinní, živočišní škůdci; hubení škůdců