škamna, -y ž., řidč. škamno, a (*skamnum, -na Kos.) s. (2. mn. -men) (z lat.) (zprav. mn. škamny, škamna) poněk. zast. lavice 1, zvl. školní: sedět ve škamnách; hleděli (auditoři) jedním okem pod škamno (Havl.); kamarádi ze školských škamen (Šmil.) z dob školní docházky; → zdrob. škamnička, -y ž.