škapulíř (†škapuléř Wint.), -e m. (z něm. driv. lat.) 1. někdejší druh amuletu, zprav. v podobě dvou ústřižků látky, v nichž bývaly zašity modlitby, bylinky ap. domněle ochraňující nositele: nosit na krku š.; věřit v kouzla a moc š-ů 2. círk. část mnišského roucha záležející v širokém pruhu látky s otvorem pro hlavu: bílá kutna mnichů dominikánských s bílým š-em (Jir.); → zdrob. k 1 škapulířek, -řku (6. mn. -řcích) (†škapuléřík, -u, 6. j. -u, 6. mn. -cích, Staš.) m.; — škapulířový příd.