škarohlíd (*škarohled Heyd., *škaredohlíd, Staš.), -a (*škaredohlídce, -e Mach.) m. (1. mn. -i, -ové) (škarohlídka, -y ž.) kdo se dívá na vše černě, pesimisticky; nevrlý člověk; pesimista, mrzout, morous 2: starý, zpátečnický š.; věčný š.; → expr. zdrob. -hlídek, -dka m. (mn. 1. -dkové, -dci, 6. -dcích): nepolepšitelný š.; -hlídský (*škaredo- Maria), řidč. -hlídný příd. pesimistický: š. úsudek; š-á nálada; → přísl. -hlídsky, řidč. -hlídně: š. mluvit; -hlídství (*škaredo- Naše d.), -í s. sklon vidět jen špatné stránky skutečnosti; pesimismus: malomyslné š.