škeble, -e ž. (z něm.) 1. sladkovodní mlž s plochými lasturami; zool. rod Anodonta: š. rybničná 2. lastura tohoto mlže: sbírat š. v písku; hrát si s prázdnými š-mi; perleťově se lesknoucí vnitřek š.; přen. expr. duše, v škebli těla uvězněna, je perlou (Vrchl.) 3. předmět tvarem škebli připomínající, mušle 2: š. staré kašny (Krásn.); š. pro hudbu (v cirkuse) (Bass) oválný balkónek; š. ušní (Vrchl.); expr., zhrub. brní mě š. (Pujm.) hlava 4. zhrub. dívka (Sedl.); — škeblový příd. k 1-3: š. pantoflíček (Her.) škeblemi zdobený