škoditi ned. (3. mn. -í, podst. -zení) (komu, čemu) působit hmotnou n. jinou škodu; poškozovat (koho, 4. p.), porušovat (co); (~) zprav. záp. být v neprospěch, na újmu; neprospívat (op. prospívat, být užitečný): š. sám sobě, celé společnosti, dobré věci (svým jednáním, činem); záměrně, zlomyslně někomu š.; housenky škodí na zelí; š. na zvěři; kouření, pití škodí zdraví; květinám škodí mráz; š. si na zdraví; – procházka, pohyb po jídle nemůže š.; odpočinout si by neškodilo nevadilo, nebylo by na škodu, prospělo by; trochu deště, zimy neškodí; hovor. to nic neškodí, opálí-li se trochu, to je zdravé (Ner.) nevadí; ♦ kdo pozdě chodí, sám sobě škodí (přísloví); všeho moc škodí (pořek.) ○ předp. na-, po-, u-; → nás. škodívati (o) bez předp.