škodný příd. 1. (též *škůdný) řidč. zhoubný: š-é zvíře (Jir.); š-é novoty (Jir.) škodlivé; následky nesrovnatelně škodnější (Fuč.); opatrujte světlo, oheň, ať není žádnému škoden (píseň, Něm.); škůdný hmyz (Hál.); mysl. š-á zvěř kt. škodí na užitkové zvěři 2. ob. být š. utrpět škodu: nikdo nebyl š. (Poláč.); — zpodst. škodná (*škůdná Rais), -é ž. mysl. škodná zvěř: slídit po škodné; zastřelit škodnou; číhat na škodnou; pasti na škodnou; mít v revíru škodnou, přen. (o škůdci v urč. prostředí vůbec): odpravit jako škodnou; přen. každá zpátečnická š. národa i národů (Fuč.) škůdci; máme tu škodnou (Herrm.) zloděje; (dát si pozor) před škodnou, jako jsou špiclové (A. Nov.); → přísl. *škodně (*škůdně Vrba): š. vulgarisující metody (E. F. Bur.); š. působit (Jir., Havl.); → podst. škodnost, -i ž.