školiti ned. (3. mn. -í) (koho, co) vychovávat, cvičit za určitým účelem; (zvl. v social.) ideově politicky i odborně vzdělávat zvláštní organizovanou formou: š. zaměstnance, vedoucí pracovníky; š. odborníky z rozvojových zemí; strana školí své členy i nestraníky; š. vedoucí pionýrů; školení hlasu, hudebního sluchu; vin. školení vína jeho ošetřování po skončeném kvašení (stáčením, čiřením, filtrací ap.); — školiti se ned. vzdělávat se, učit se, cvičit se, zdokonalovat se: odborně se š.; poctivě se š. ○ předp. do-, pro-, pře-, vy-, za-, odškoliti, přiškoliti