školník, -a m. (6. mn. -cích) (školnice v. t.) 1. zaměstnanec mající na starosti vnější pořádek ve škole: š-ův byt ve škole; š. zvonil †2. žák, student, školák 2: nezbední š-ci (Jir.) †3. učitel; správce školy: v domě tohoto š-a (rektora) se kořistilo (Klicp.)