škopek, -pku m. (6. mn. -pcích) (z něm.) nižší kruhová nádoba, zprav. s dvěma držadly n. uchy: dřevěný, plechový š.; prát, umývat si nohy ve škopku; š. na nádobí dřez; š. vody, špíny; ♦ expr. mít hlavu jako š. těžkou; hrom do škopku (Poláč.) (zaklení); *škopkový příd.: š-á nožka (H. Dvoř.) velká; hanl. š. hlas (Ner.) chraptivý, hrubý