škrábnouti dok. (min. -bl, trp. -bnut) 1. (koho, 4. p.; kam) něčím ostrým způsobit rýhu, škrábanec (a tím poranit, poškodit); působit tím drsný zvuk; drápnout: š. se o drát, nehtem, hřebíkem; š. se do krve až teče krev; škrábla mě kočka; š. do nohy; hluboké škrábnutí škrábanec; – slyšet každé škrábnutí 2. řidč. k škrábat 1: škrábl mne sám vlastní rukou po zádech tak, že svrbění zašlo (Kosm.) pošimral, podrbal 3. expr. čmárnout: (stojí to jen) škrábnutí perem (Šmil.) ○ předp. na-, o-, od-, po-, pro-, při-, roz-, se-, u-, v-, vy-, za-