škraloup, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. povlak, usazenina na povrchu tekutiny, zvl. mléka: hustý, smetanový š.; káva se š-y, samý š.; voda, řeka se potáhla tenkým š-em ledu slabou vrstvou 2. zatvrdlý povlak na něčem kašovitém, sypkém ap.: š-y uschlého bláta na cestě; zledovatělé š-y na sněhu; (rozpukané) š-y (půdy) na polích; expr. š-y špíny (na krku, na rukou); zeměd. slitá svrchní vrstva půdy; tech. ztuhlá vrstva barvy, nátěrové hmoty, strusky ap. na povrchu tekutého materiálu 3. ob. expr. provinění, poklesek 1, úhona: mít (na sobě, na svědomí) nějaký š. (z minulosti); šofér se š-em (Lacina); → zdrob. škraloupek, -pku m. (6. mn. -pcích): š. ledu; – š. na obličeji stroupek; – každý š. vidíme; expr. škraloupeček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)