škubati (zast. a nář. šklubat Jg., Šír) ned. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej, přech. přít. -aje) 1. (čím; koho, 4. p.; zač) prudce a krátce, trhavě pohybovat, potahovat; (čím komu) působit trhavé, cukavé pohyby; vyvolávat cukavé, křečovité pocity; trhat, cukat, potrhávat 1, potrhovat 1, poškubávat, cloumat 1, lomcovat: š. uzdou; š. provazem smýkat; škubal ho vztekle za rukáv; škubal nervózně rameny, hlavou; – pláč mu škubal celým tělem; úsměv mi škube tváří; – křečovité škubání svalů; neos. škubalo mu zlostně v koutcích rtů; v ráně mi bolestivě škubá; hovor. expr. ve spoj. mít škubání (čast. trhání) (něco udělat) mít chuť, naléhavou touhu, spojenou s neklidem, nutkání, cukání 2. (co s čeho) strhávat, trhat, rvát 1: š. se sebe hořící šaty 3. (co odkud) vytrhávat, trhat, utrhávat: š. si vlasy z hlavy; š. (huse) peří; š. listy z knihy; housátka se sama naučí š. travičku; expr. jak vidí květiny, hned je musí š. rvát 1 4. (co) zbavovat peří, oškubávat: š. husy, drůbež; přen. expr. š. zákazníky odírat, okrádat 5. (co) roztrhávat 1, rozdírat, trhat; (tím) ničit (vůbec): š. papír na kousky; dravec škube svou oběť; expr. jak je možné, že tak škube punčochy; — škubati se ned. 1. též š. sebou cukat sebou 1, trhat sebou, zmítat se: svaly v jeho obličeji se křečovitě škubaly potrhávaly; dobytek se plaší a na provaze sebou škube, v horečce sebou škubal cloumal, házel sebou; přen. expr. německá armáda škubala se už v poslední křeči (R. právo) 2. trhat se, přetrhávat se: ta vlna je špatná, snadno se škube 3. řidč. hovor. expr. zdráhat se, cukat se 2 (ob.): nejdřív mi to slíbíš, a teď se škubeš †4. expr. osopovat se: na každého se škubal a sápal (Svět.) ○ předp. do-, na-, o-, po-, pod-, pro-, roz-, se-, u-, vy-, za-; → nás. škubávati, škubávati se ○ předp. do-, o-, od-, po-, po- se (sebou), pod-, pro-, pře-, roz-, u-, vy-; — dok. škubnouti