škubnouti dok. (min. -bl, podst. -bnutí) k škubati 1: škubla hlavou, rukou; jediným škubnutím strhl se sebe pokrývku; ironický pošklebek mu škubl tváří; neos. chvílemi mu škubne v koutcích úst; — škubnouti sebou dok. k škubati se (sebou) 1; trhnouti sebou, cuknout sebou: š. sebou leknutím; škubl sebou, jako by ho píchl ○ předp. na-, od-, po-, pře-, roz-, se-, u-, vy-, za-