škudlit (*škoudlit Třeb.) ned. (3. mn. -í) expr. (~, co; s čím, řidč. čím; na čem) přepjatě šetřit; lakotit 1, skrblit, škrtit: škudlil, kde se dalo; š. s každým (řidč. každým) grošem; škudlí každý krejcar a ukládá jej do kasičky (Kapl.); škudlili na tabáku a na pivě (Vach.) ○ předp. na-, na- se, u-