škvár, -u m. 1. řidč. spečený kus popela: uhelný š. (Ner., Baar); z jeho těla nezbylo než kus škváru (Nor); udělá ze škvárů cestičky (K. Čap.) 2. hanl. bezcenný literární, hudební ap. výtvor; brak: knihkupecké výklady plné škváru; literární š.; hvízdám si ten š. po celý den (Ner.) 3. řidč. hanl. vůbec něco bezcenného, podřadného; brak, šmejd (ob.): já měl pár hadrů, škvárů a trochu haraburdí (Vrchl.)