škytati ned. (1. j. -ám) prudce a zvučně vdechovat následkem křeče bránice; vzlykat (při pláči): hlasitě š.; š. rozčilením, smíchem; říká se, když škytáme, že na nás někdo vzpomíná; – brečel, až škytal; slzy tekly, hlasité škytání dralo se mně z úst (Ner.); dala se (dívka) do škytání do pláče; přen. motor škytal a prskal, až zabral (Řez.) ○ předp. na- se, roz- se, u- se, vy-, za-; → nás. škytávati ○ předp. po-, za- se; — dok. škytnouti