šlapati ned. (1. j. -u, -ám, rozk. šlap, -ej, přech. přít. -aje) 1. (do čeho; nač; po čem, kom) dělat kroky (po něčem), nohama tisknout (něco): š. do bláta, do kaluží; nešlapte na trávník, na záhony; šlapete mi na nohu; š. někomu na paty, přen. expr. přísně na něho doléhat, dozírat; přen. expr. (po čem) mařit, potlačovat, zneuctívat něco, nedbat něčeho: š. si po vlastním štěstí; š. po něčí lásce, ideálech; ♦ ob. expr. š. si na jazyk šišlat; š. si na rozum pošetile jednat n. mluvit 2. (co, *koho) nohou n. nohama stlačovat: š. zelí, hrozny; š. chmel do žoků sešlapávat, ušlapávat; š. měchy (u varhan); š. vodu (ve vodě) udržovat tělo ve svislé poloze; přen. kniž. pošlapávat 1: š. práva, pravdu, lidskou důstojnost, individualitu, svobodu ap. 3. (co; ~) nohou, nohama uvádět v pohyb: šlapal kolo zubařského přístroje (J. Havl.); sedli na kola a šlapali k Hradci (Lid. nov.) jeli; (v tkalcovství) šlapání způsob, postup, podle kt. tkadlec sešlapuje nohama podnožky ručního stavu 4. nejč. expr. (~; co; po čem) jít 1, chodit 1, kráčet, ubírat se, vykračovat si, pochodovat: š. pěšky; tuhle cestu rádi šlapali; š. schody, po schodech; š. si to po silnici; vím, že nadarmo šlapám zem (J. Havl.) ○ předp. do-, na-, na- se, o-, ob-, po-, pro-, pro- se, pře-, při-, roz-, se-, u-, v(e)-, vy-, za-; → nás. šlapávati; — dok. šlápnouti