šlechtiti ned. (3. mn. -í, rozk. -ti, trp. -těn) (z něm.) 1. (koho, co) činit ušlechtilým; zušlechťovat: š. lidi; š. mravy; š. ducha vzdělávat; š. vkus tříbit, pěstovat, pěstit; šlechtění hlasu; š. řeč zlepšovat, zdokonalovat; zeměd., zahr. šlechtění soustavné zlepšování vlastností rostlin využitím dědičnosti a proměnlivosti vlastností (křížením, výběrem, štěpováním) 2. (koho, co) zdobit, krášlit, zkrášlovat: panička se jen šlechtila (Olb.); š. svůj zevnějšek; š. si zahrádku (Maj.); skromnost šlechtí člověka, to tě šlechtí (žert.) to je od tebe hezké ○ předp. na-, o-, po-, pro-, pře-, při-, u- (zu-), vy-, ze-; → nás. šlechtívati (o) bez předp.