šlehati (zast. a obl. šlohat, nář. šlahat Herb.) ned. 1. (koho, co) bít, tlouci něčím pružným, tenkým (prutem, metlou ap.); švihat, mrskat; (do čeho) (o sněhu, dešti, větru ap.) prudce narážet: š. koně bičem bičovat, bít; o velikonocích šlehají chlapci děvčata pomlázkou; kopřivy mě šlehaly po lýtkách; – sníh, déšť šlehá do oken bije; vítr, písek nám šlehal do obličeje; přen. expr. (co, koho) zasahovat (posměchem, kritikou ap.): (ironicky) š. nedostatky, chyby jiných; zlé svědomí ho šlohá (Klicp.); kuch. š. bílky, smetanu rychlými údery zpracovávat (na sníh, šlehačku ap.) 2. (čím) prudce, rychle pohybovat; mrskat 2: pes, lev šlehal kolem sebe ohonem; přen. expr. š. jazykem; š. očima po chlapcích vysílat k nim pohledy 3. prudce, rychle vyrážet, vymršťovat se; vyšlehovat; (o světle) v záblescích dopadat: plameny šlehají do výše; blesky šlehaly oblohou; – světlo reflektorů šlehalo po polích kmitalo se; přen. expr. z očí mu šlehá vášeň ○ předp. na-, o-, po-, pro-, pře-, roz-, se-, u-, v(e)-, vy-, za-; → nás. šlehávati ○ předp. v. šlehati kromě na-; — dok. šlehnouti