šlem, -u m. (6. j. -u) (z něm.) ob. hlen n. jiná vazká, slizovitá látka; kal 1, pěna 1 na vodě: v krku odlehne a spustějí se šlemy (V. Mrš.); š. z ovesných vloček; – hladina (rybníčka) byla pokryta zeleným šlemem (Něm.); šlemový příd.: š. katar (Kosm.); kuch. š-á polévka z obilovin (krup, vloček ap.) vytvářejících při vaření šlem, šlemovka