šmejdit ned. (3. mn. -í) (z něm.) ob. expr. 1. (čím) čile něčím pohybovat z místa na místo; (~) čile se pohybovat z místa na místo (v urč. prostoru); rejdit 3, 1, jezdit 2, 1: š. smetákem po všech koutech, hadrem po podlaze; pes šmejdil nosem po pěšině; – š. po světnici (Zápot.); oči jí jen šmejdily 2. též hanl. (po čem; kde) neustálým slídivým obcházením, prolézáním všeho se po něčem shánět, slídit: š. po obchodech, po domě; kočka věčně šmejdila kolem stolu ○ předp. pro-, při-, vy-, za-; → nás. šmejdívat