šnek, -a m. (6. mn. -cích) (z něm.) ob. hlemýžď n. jiný plž se spirálovitě vinutou ulitou: stočit se, stáhnout se jako š. do ulity; leze jako š. pomalu; → zdrob. šneček, -čka m. (mn. 1. -čci, -čkové, 6. -čcích): šnečku, šnečku, vystrč růžky (říkadlo); — šnek, -u m. hovor. věc tvarem připomínající ulitu hlemýždě: šneky hlav u houslí; tech. strojní součást n. ozubené kolo ve tvaru souvislé šroubové plochy sloužící k přenášení pohybu; šroubovitě stočená trubka: š. dopravníku; – š. výměníku tepla; → zdrob. šneček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách); — šnekový příd.: š-é schody šnekovité, točité; tech. š-é soukolí; š. dopravník; š. lis, převod