šotek, -tka m. (mn. 1. -tkové, -tci, 6. -tcích) (z něm.) 1. (v lid. tradici) domácí skřítek v podobě kloučka; plivník (mytol.), hospodáříček 2, hospodář 8, rarášek 2, diblík 1, čertík: š., jenž si blázny tropí z lidí (Vrchl.); má šotka, který mu pomáhá (Něm.); (děvče) jako zlý š. (Tyl); expr. v očích mu hrálo tisíc šotků; ust. spoj. tiskařský, sazečský, redakční š. tisková chyba měnící původní smysl 2. expr. čtveračivý člověk, zvl. děvče, diblík 2, rarášek 3: to je š. darebný; vaše dceruška je roztomilý š.; → expr. zdrob. šoteček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích): náš milý š.