špína, -y ž. 1. nečistota usazená n. vyskytující se na něčem; nečistota 1: byt, město plné špíny; smýt špínu s rukou; smýt se sebe všechnu špínu, přen. zbavit se hanby; chodit ve špíně ve špinavých šatech, v špinavém prádle; prát špínu špinavé prádlo, přen. probírat nepěkné záležitosti (často rodinného rázu); zř. vyčítat (někomu) morální poklesky (Vach.); páchnout špínou; vynést, odklízet špínu smetí; ♦ expr. špína z něho kape je nesmírně špinavý 2. tekutina obsahující nečistotu, kal 1; hanl. nápoj n. řídký pokrm špatné jakosti: š. z nádobí; vylít špínu; – hanl. (pouhá) š. (o kávě, polévce) 3. expr. něco nečestného, hanebného, vůbec mravně nízkého; špinavost 1: š. myšlenek, klepů; očistit se od špíny buržoazní morálky od mravního bahna; — špína, -y m. i ž. hanl. 1. skrblík, lakomec, špinavec 2: ten š. mě ošidil; je to š., který by veš z kůže vydřel (Neff) 2. špinavec 3: je to š. chlap (Drda); → zdrob. špinka v. t.