špaček, -čka m. (živ.) (mn. 1. -čci, -čkové, 6. -čcích) 1. zpěvný pták s kropenatým peřím hnízdící v dutinách: hejno, hnízdo špačků; expr. nadávat jako š. mnoho; zool. rod Sturnus: š. obecný 2. v expr. spoj. tlouct špačky klímat, podřimovat; → zdrob. špačík, -a (6. mn. -cích), špačíček, -čka (mn. 1. -čci, -čkové, 6. -čcích) m.; — špaček, -čka m. (neživ.) (4. j. -čka, mn. 1. -čky, -čci, 6. -čcích, -čkách) 1. dřevěný špalíček na obou stranách přiříznutý do špičky, sloužící jako dětská hračka; hra s ním: rozbít špačkem okno; – hrát špačka 2. ob. zbytek tužky: tupý, okousaný š.; nepiš takovým špačkem 3. ob. zbytek, oharek I cigarety, doutníku, nedopalek: popelník plný špačků; kouřit, sbírat špačky; → zdrob. k 2, 3 špačík, -a, -u (4. j. -a, mn. 1. -ky, 6. -cích), špačíček, -čka (4. j. -čka, mn. 1. -čky, 6. -čcích, -čkách) m.