šperk, -u m. (6. mn. -cích) (z něm.) 1. cenný předmět zhotovený z drahých kovů n. kamenů k ozdobě šatů, těla; klenot 1, skvost 1: drahocenný, zlatý š.; rodinné šperky; žena ověšená šperkem (Ner.); (ve zlatnictví) šperky (na rozdíl od klenotů) předměty z drahých kovů n. kamenů i bižutérie (ve význ. 2) 2. řidč. kniž. a poněk. zast. ozdoba 1, ozdoby vůbec: sukně beze všeho šperku (Něm.); řeči všelikým šperkem řečníkův vyfintěné (Bozd.); → expr. zdrob. k 1 *šperčík, -u m. (Lid. nov.); — šperkový příd.: š-á skřínka (Baar) šperkovnice 1; zbož. š. kámen drahokam a polodrahokam; — v. též šperky