špičák, -u m. (6. mn. -cích) 1. ostrý, špičatý zub (mezi řezáky a třenovými zuby): horní, dolní š. 2. krumpáč, nosák (tech.): železný, těžký š. 3. zahr. stromek ve školce ještě nedopěstovaný, s nevyvinutou korunkou 4. mlyn. ostrý mlecí kámen užívaný ke špicování; → zdrob. k 1-3 špičáček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): š-y psíka jako jehly (Glaz.); — špičák, -a m. 1. mysl. srnec, jelen n. daněk, kt. ještě nemá na parozích žádné výsady 2. nář. první žnec v řadě, předák I 2: (nikdo) neostal daleko za "š-em" (Jir.); → zdrob. k 1 špičáček, -čka m. (mn. 1. -čci, -čkové, 6. -čcích); — Špičák, -u m. 1. jm. několika hor v Čechách a na Moravě: Š. na Šumavě 2. jm. několika obcí v Čechách