špička, -y ž. (2. mn. -ček) (z něm. zákl.) 1. hrot, špice I 1: š. tužky, jehly, pera; š. rohlíku, boty; tužka ořezaná do špičky; š. jazyka; přidat koření na špičku nože; ♦ vidí si jen na špičku nosu má malý rozhled; polygr. ozdoba (linka n. kresba) za ukončeným textem, zprav. ve východu stránky 2. špice I 2: š. hory, stromu, věže, lyže 3. špice I 3: š. louky cíp; sedlo kabátu do špičky 4. přední část chodidla: stoupnout si, vystupovat na špičky; chodit po špičkách, přen. opatrně, tiše; paty k sobě, špičky od sebe (základní tělocvičný postoj) 5. držátko, násadka na cigaretu, na doutník ap.: jantarová, dřevěná š. 6. druh bílého pečiva se zašpičatělými konci; druh cukroví kuželovitého tvaru: koupit špičky nebo housky; – kokosové, krémové špičky 7. potrav., kuch. (květová) š. maso z kuželovitého svalu hovězí kýty 8. drobná lupenatá houba s tenkým pružným třeněm; bot. rod Marasmius: š. trávní 9. nář. tříska: nemáme špičku dříví (Jah.); těch několik špiček, jimiž kamna vytopí (Prav.) 10. dopr. slang. mn. špičky u výhybky jazyky 11. expr. zlomyslná, jízlivá, pichlavá narážka v řeči; úštěpek, jízlivost 2; zř. pointa: neodpustit si špičku; dělat nepříjemné špičky říkat špičatosti; – zř. ztratil špičku, zapomněl pointu (Mach.) 12. ob. expr. mírná opilost, podnapilost: mít špičku 13. hovor. význačné, přední, vedoucí postavení; osoba zaujímající toto postavení: osoby na špičkách našeho hospodářství; – špičky odborového hnutí; emigrantské, revizionistické špičky 14. slang. špičkové zatížení: ranní, večerní š. (v dopravě, v spotřebě elektřiny ap.); dopravní š.; pracovní š.; → zdrob. špičička, expr. špičinka, -y ž.: — špičkový v. t.