špinavec, -vce m. 1. expr. špinavý, ušpiněný člověk: byl králem žebráků a š-ů (Opol.); š-i a otrhanci (Lang.) 2. hanl. skoupý, lakotný člověk; skrblík, lakomec, špína (m., ž.) 1: vy jeden š-če! nebudu s vámi smlouvat (Kar.) 3. hanl. člověk mravně špatný; špína (m., ž.) 2: řekla jsem mu své mínění, tomu š-i (K. J. Ben.); → expr. zdrob. k 1 špinaveček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)