šplouchati, šplíchati, řidč. špláchati (1. j. -ám) (nář. šplachotit Šír, šplochtat A. Mrš.) ned. 1. (o vodě n. jiné tekutině) vydávat cákavý, pleskavý zvuk: v potoce šplouchá, špláchá voda pleská; šplíchání vln; stůl se otřásá, pivo šplouchá ve sklenici 2. čast. šplíchati (~; čím; co) (prudce) stříkat 1, cákat: z vědra šplíchá voda vystřikuje; děti po sobě šplíchaly vodou; vítr šplouchal vlnami; všady špláchala jeho krev (Šlej.); šplíchá si vodu za krk; přen. expr. z úst obchodníka šplíchá potok chval na tvoji práci (Hora); zhrub. šplouchá mu na maják (Rosůlek) je pomatený, má bláznivé nápady 3. čast. šplouchati (čím, co) cákavě, pleskavě máchat něčím ve vodě; brouzdat 3: š. rukou ve strouze; šplouchá vesly; šplíchali si v potoce nohy (Sova) 4. jen šplíchat nář. slabě pršet: neos. od rána šplíchalo; — šplouchati se, šplíchati se, řidč. špláchati se (nář. šplachotit se Kubín) ned. (v čem; ~) cákavě se máchat (ve vodě); cákat se, čvachtat se: děti se šplouchaly, šplíchaly ve vodě; v rybníčku špláchaly se husy (Rais) máchaly se ○ předp. na-, o-, po- se, roz-, vy-, za-; → nás. šplouchávati, šplíchávati, šplouchávati se, šplíchávati se ○ předp. o-, po-, roz-, vy-