šprým, -u m. (6. j. -u) (z něm.) poněk. kniž. veselý kousek n. výrok; žert: bujné šprýmy; vyvádět, tropit šprýmy; je samý š. vtip; je zábavný, veselý; → expr. zdrob. šprýmek, -mku (6. mn. -mcích), šprýmeček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.