šrám, -u m. (6. j. -u) (z něm.) 1. poranění, rána 1 v podobě rýhy: krvavý š.; přen. mít na povaze několik šrámů (Wint.) 2. jizva v podobě rýhy: tvář pokrytá hlubokými šrámy; přen. šrámy na starém nábytku; → zdrob. šrámek, -mku (6. mn. -mcích), šrámeček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.