šraňk, řidč. šrank II, -u m. (6. mn. -cích) (z něm.) 1. ob. závora: železniční, celní šraňky; spuštěné šranky 2. poněk. zast. zábradlí; ohrada 1: postavit (pašeráka) před šraňky soudu (Baar) před soud; – šraňky ohraničené pastvisko (Sum.) †3. ohrazené místo pro turnaje, kolbiště 1: vjet jako rytíř do šraňků (Wint.) 4. jen šraňk peněž. (v kapit.) parket 3