šroubovati ned. 1. (~; čím) otáčet šroubem (maticí ap.), utahovat n. povolovat šroub (matici ap.): rychle, obratně š. (šroubovákem) 2. (co) upravovat otáčením šroubu; (čím) otáčivě pohybovat; otáčet 1, kroutit 3: š. patentní tužku; – š. kličkou; š. víčkem; řidč. přen. expr. š. sebou na židli (Baar) vrtět se 3. ob. expr. (co) usilovně stupňovat, zvyšovat, přepínat: š. ceny do výše; š. požadavky 4. řidč. ob. expr. (co z koho) vymáhat; (koho, 4. p.) vynucovat na někom peníze: š. příspěvky z členstva; – přiučili se, jak se cizinci šroubují (Štol.) 5. řidč. expr. (co) strojeně, nepřirozeně, vyumělkovaně upravovat, podávat (řeč, sloh ap.): neupřímné šroubování slohu (V. Mrš.); — šroubovat se ned. řidč. ob. expr. (kam) šroubovitým pohybem se dostávat, jít: vůz se šroubuje (klikatým údolím) nahoru (K. Čap.) ○ předp. na-, od-, při-, roz-, se-, v(e)-, vy- (povy-), za-; → nás. šroubovávati