štáb (†štób Jir., Wint.), -u m. (6. j. -u) (z něm.) 1. voj. sbor vyššího vojenského velitele, jehož prostřednictvím velitel velí: š. pluku, armády; generální š.; partyzánský š.; náčelník štábu 2. družina spolupracovníků, pomocných sil, přívrženců ap.: š. výzkumné výpravy; redakční š.; š. odborníků; š. funkcionářů; mít k ruce š. pomocníků; — štábní, štábský v. t.