štípati ned. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej, přech. přít. -aje) 1. (koho, 4. p., do čeho, čím) stiskat ostře na malé ploše (u člověka), zprav. k způsobení bolesti: š. děvčata do tváří; pták štípal mne silně do prstu (Ner.); houseři se štípají 2. (koho, co; ~) (o hmyzu) působit někomu bolest kousnutím, kousáním, bodnutím, bodáním; bodat 1, kousat 3: ovádi štípou dobytek; štípaly ho vosy; komáři štípou; přen. expr. děti se spolu stále štípou perou se; zlé jazyky ho štípaly dobíraly si ho, rýpaly 3. (koho, 4. p., do čeho; ~) způsobovat palčivou bolest někomu: mýdlo ji štípe do očí; mráz štípal do uší; vzduch je ostrý, až štípe 4. být místem palčivé bolesti, být postihován palčivou bolestí: oči v kouři štípou; uši mě od mrazu štípaly 5. (co) sekyrou n. jiným nástrojem dělit po vrstvách, po vláknech; takovým způsobem získávat, vytvářet: š. polena; špalek na štípání dřeva; š. kámen; – š. třísky, louče; ♦ expr. nechat na sobě dříví (řidč. polena Tyl) š. být velký dobrák n. velmi trpělivý; kožel. rozřezávat usně podélně na tenčí vrstvy, poltit 6. (co) ostrým stisknutím nástroje propichovat n. oddělovat: š. jízdenky (hovor.) proštipovat; š. těsto uštipovat; tech. š. drát přestřihovat kleštěmi n. podobným nástrojem *7. štípat (si) to expr. uhánět: ta (stíhačka) to štípe (Boj.) ○ předp. na-, na- se, o-, od-, po-, po- se, pro-, pře-, při-, roz-, se-, u-, vy-, za-; → nás. štípávati ○ předp. roz-; — dok. štípnouti