štípnouti dok. (min. -pl, trp. -pnut) 1. k štípati 1-6: š. děvče do ruky; – štípla ho vosa; přen. expr. š. někoho uštěpačnou narážkou; – řidč. kouř je štípl do očí; – řidč. rána pod obvazem štípla; – š. poleno po délce; – hovor. š. jízdenku proštípnout 2. ob. expr. (co komu) ukrást: š. někomu hodinky ○ předp. v. štípati kromě po- se, dále od- se, roz- se, v-