štěbetati, řidč. štěbotati (1. j. -ám) (*štěbetiti, 3. mn. -í, Rais) ned. 1. (o ptácích) vydávat proud rozmanitých zvuků; švitořit 1: housata štěbetají; přen. klarinet štěbetá (Baar); ♦ vrabci si už o tom štěbetají (ob. cvrlikají) po střechách je to už všeobecně známo 2. expr. (o lidech) rychle, nepřetržitě mluvit o všem možném: ženské štěbetání; děti štěbetaly jako vlaštovky švitořily ○ předp. na-, po- si, roz- se, vy-, za-; → nás. štěbetávati ○ předp. vy-